Hlubinix

Zatímco Jodorowskyho Duna je jeden z nejzvláštnějších a nejvlivnějších filmů, který nikdy nevznikl, Lynchova Duna je zase jedním z nejnešťastnějších. Shlédl jsem jí schválně těsně před druhým dílem Duny Denise Villeneuve. Ta má samozřejmě svoje nesporné kvality, jenž popíšu v příslušné recenzi. Tuto Dunu jsem si však už zamiloval. A to hlavně její atmosféru, art design a surovost, která je vidět v její první polovině. To co se děje poté je samozřejmě scenáristická fraška způsobená požadavky studia. Mýtická režisérská verze by asi dost pomohla osvětlit spoustu příběhových zkratek (i na začátku). A kdyby měl Lynch skutečně volnou ruku a dva filmy, dovolil bych si říct, že by nebylo potřeba verze Villeneuve. Aspoň pro obdivovatele Lynchova stylu by to byla ultimátní podívaná. To co existuje teď, je ze začátku pouze efektní a zajímavá přehlídka tvořivosti umělců, herců i režiséra. Pro normálního diváka, ještě k tomu knihou nepolíbeného, je to samozřejmě absolutní ztráta času. Ale pro Lynchovy fanoušky nutnost!