Hlubinix

Jestli hledáte film, jenž by šel označit tím otřepaným úslovím "vizuální orgie", pak jste dorazili správně na adresu Denise Villenevueva. Příběh a herecké výkony by za normálních okolností také zaujaly svojí kvalitou, avšak k mým 89% tento film vyzdvihují jednoznačně vizuální efekty a jejich umělecká vize. Film umí krásně prodat ty nejlepší technologie, jaké se dnes v Hollywoodu objevují, i když mu to mírně ubírá na charakteru, jenž vykazuje zvlášť Duna 1984. Část druhá je bezpochyby po všech stránkách lepší než část první. Příběh se zde pořádně rozjíždí, postavy jsou víc prokreslené a dostane se prostoru i dalším kromě Paula "Muad'Diba" Atreida. Zatímco v první části mi chybělo určité hlubší prokreslení okolností kolem hlavního hrdiny a celkové vyznění příběhu, druhá část je přinesla. Akorát ne úplně bezchybně. Předlohu jsem sice zatím nečetl a tuto recenzi upravím, až tak učiním, ale i tak bych řekl, že závěr tohoto filmu je pořád poněkud uspěchaný a chybí mu větší předehra. Paul zde překonává jednu velkou událost za druhou a mezi nimi není dostatek prostoru na to, aby to divák vstřebal. To je sice ten hlavní problém Lynchovy Duny, ale ani Villeneuve se mu nedokázal uplně vyhnout. Další výtka by mířila směrem k hudbě, která je na mě až příliš monumentální a i když nejde až do bolest způsobujících hlasitostí (alespoň v mém kině), chybí jí nějaký společný motiv, co by se postupně vyvíjel a správně doplňoval Usúlovu cestu. Avšak o celkovém doporučení pro všechny, kteří ještě neviděli, se nemá cenu zmiňovat.