Hlubinix

Na tento film jsem se poměrně těšil - alespoň trailery slibovaly spektakulární podívanou. Navíc jsem viděl od Chazella i Whiplash a to je známka kvality. Tato pocta stoletého Hollywoodu mě nakonec vůbec nezklamala. Scény jsou krásné vyšperkované a je na nich vidět ta náročnost a nákladnost. Tu a tam jsou zde i poschovávané vtipy, které ještě zážitek stupňují. Ne však tolik jako soundtrack - ten mi utkvěl v paměti ještě mnohem víc než ve Whiplashi a úplně z něho čišelo, že režisér a scenárista mají hudbu v krvi. Na tři hodiny to uběhlo celkem rychle, akorát jsem si třeba 7x myslel, že už to končí. Jednotlivé scény parádní, bohužel celkový příběh působil moc nadneseně a neskutečně - možná kvůli přílišnému zjednodušování a přeskakování částí z životů hlavních postav. Chtělo by to něco více konzistentního. Takhle to slouží hlavně pro audiovizuální potěšení a vzpomínku na Hollywood, což funguje primárně díky božské hudbě od Justina Hurwitze! Vzpomínky na kalifornskou továrnu na sny jsou motivem i jednoho dalšího filmu, který zde nemůžu nezmínit - Tenkrát v Hollywoodu od Tarantina. A já bych si dovolil tvrdit, že Babylon v tomto ohledu funguje lépe - ano, není to sice ta samá doba, to je však jedno. Jestli si někdy budu vybírat, jestli se podívám znova na Tarantina nebo Chazella, volím Chazella.