MickeyStuma

Tento snímek patřil ve své době k nejkontroverznějším a nejdiskutovanějším filmům čtyřicátých let. Producent David O. Selznick, opojený fenomenálním úspěchem velkofilmu „Jih proti Severu“ (1939), chtěl zopakovat triumf, který by znovu otřásl Hollywoodem. Jenže tentokrát se mu to vymklo z rukou. Kritici byli nemilosrdní. Film označili za přepjatý, teatrální a emocionálně přepálený. Místo hloubky a vnitřního dramatu prý nabídl jen pompézní podívanou, která se snaží šokovat diváka víc než ho dojmout. A při dnešním pohledu? Na westernový žánr působí stále neobvykle. Jako by se snažil být velkým uměním a zároveň vášnivým milostným dramatem. Nakonec zůstal někde mezi. Selznick chtěl zkrátka vytvořit epickou fresku o vině, vášni a morálce, ale ve finále se z toho stala drahá „mýdlová opera z Divokého západu“. Film se dokonce pohyboval na hraně tehdejších mravních norem. I náboženské organizace ho dokonce označily za nemorální. Jenže právě odsudky a pohoršení mu paradoxně zajistily obrovskou pozornost. Už tehdy platilo, že zakázané ovoce chutná nejlépe, takže diváci, zvědaví, co je na filmu tak pobuřujícího zaplnili kina. A z filmu se tak stal komerční triumf. Z dnešního pohledu je fascinující, jak film odhaluje dobové napětí mezi touhou a pokrytectvím. Morální otázky se sice proměnily, ale postavy, se svými vášněmi, slabostmi a krutostí, působí stále poměrně rozporuplně. Největším překvapením však zůstává Gregory Peck, který se odvážil zlomit vlastní image ušlechtilého hrdiny a zahrál si postavu krutého amorálního muže. Technicky film ohromuje i dnes. Revoluční Technicolor s jemnými pastelovými tóny dodává obrazu zvláštní snovost, která kontrastuje s temnotou příběhu. V každém případě, tento filmový počin stále zůstává dílem, který rozděluje diváky. Jedni ho považují za kýč, druzí za odvážný experiment. A možná právě v této rozpolcenosti spočívá jeho trvalé kouzlo.