MickeyStuma

Byť to zní podivně, Jim Wynorski se tímto filmem trefil do černého, ačkoliv zcela jinak, než by kdokoli čekal. Vizuálně snímek působí jako levná výprodejová atrakce. Kulisy opět z papundeklu, recyklované záběry z jiných Cormanových produkcí, včetně předchozího filmu, a atmosféra, která se s vážností rozchází na hony daleko. Wynorski se zjevně rozhodl, že seriózní přístup by byl ztrátou času, a místo toho natočil parodii, která si dělá legraci nejen sama ze sebe, ale i z celého žánru „meče a magie“. Z filmového odpadu tak vzniká ironická pocta béčkovému světu, kde se místo krve a potu rozlévá především sebeironie. Brutalitu režisér vyměnil za nadsázku, přičemž erotické momenty ponechal jako koření, které diváka nemravu pobaví, aniž by sklouzlo k lacinosti. Herci hrají s přehnanou vášní, která připomíná spíš kočovné divadlo než filmovou epiku. A právě tím snímek získává své groteskní kouzlo. Porovnávat ho s Conanem je dnes už jen nostalgický vtip, protože Wynorski se na jakékoli ambice vykašlal s odzbrojující upřímností. Výsledkem je film, který je tak špatný, až se stal legendou. Když bizár tak se vším všudy. A tady se to povedlo do posledního záběru.