MickeyStuma

V době svého uvedení působil tento snímek díky hlubokému a ucelenému pohledu do nitra české povahy poněkud depresivně. Jeho melancholická atmosféra a zdánlivě bezvýchodná reflexe tehdejší společnosti vyvolávaly spíše pocit tíhy a beznaděje. Avšak s postupem času a změnou společenských kontextů získal film zcela nový rozměr a význam. Dnes jej vnímáme jako varovnou a zároveň pozoruhodně aktuální výpověď o ekologických problémech, které nás stále tíží, a o byrokratické mašinerii, jež často brzdí skutečné řešení palčivých otázek. Přestože hlavní postava zdůrazňuje neefektivitu socialistického systému, která místy působí až kontraproduktivně, právě tato kritika podtrhuje naléhavost tehdejších i současných problémů. Civilizační tlak na přírodu a společnost se od té doby výrazně nezmírnil. Možná dokonce naopak zesílil. Tvůrci však celý svůj koncept uchopili jako jemnou, inteligentní satiru. Jan Svěrák, který se podílel na scénáři, do příběhu vkusně propašoval typický „cimrmanovský“ humor, jenž dokáže i vážné téma odlehčit a zároveň mu dodat hloubku. Není tak náhodou, že se ve filmu objevují i někteří členové slavného divadla Járy Cimrmana v řadě epizodních rolí, což umocňuje jeho jedinečnou atmosféru. Dnes snímek získává i jistý dokumentární rozměr. Záběry a ozvučení tehdejšího výpočetního centra a především počítače EC 1040 s periferními jednotkami vzbuzují úžas nad technickou vyspělostí své doby. Pro dnešního diváka může tempo filmu působit pomalu a možná až zdlouhavě, ale právě tato pomalost umožňuje vyniknout typickým „cimrmanovským“ hláškám, které v podání Jana Svěráka znějí s nezaměnitelnou ironickou lehkostí. Celkově tak film představuje nejen svědectví o své době, ale i překvapivě nadčasovou reflexi, která zůstává relevantní i dnes. Je to dílo, jež kombinuje humor, kritiku i nostalgii a nabízí jedinečný pohled na českou duši i společenské výzvy, kterým stále čelíme.