MickeyStuma

Druhý zářez do kultovní série přichází s ambicí, která je, snad i očekávaně, mnohem drastičtější, zvrácenější a psychologicky vyhrocenější než jeho komorní předchůdce. Přesto se tvůrci nevyhnuli silné inspiraci žánrovým milníkem, kterým byla v roce 1997 „Kostka“. Zatímco první díl nás věznil v jedné špinavé koupelně, pokračování rozšiřuje hřiště a nasazuje masku policejního thrilleru. Tato žánrová fúze se ukázala být trefou do černého. Díky ní se daří budovat postupné psychedelično a nucený proces „přistoupení na hru“ s nebývalou intenzitou. Počáteční klid, vnášený do děje policejním vyšetřováním, se skrze šokující indicie mění v mrazivou hrůzu. Mesiášský psychopat Jigsaw se vrací v plné polní, aby ve jménu vlastní pokřivené spravedlnosti nabídl „šanci“ nejrůznějším existencím. Těm, na které byla ruka zákona krátká, nyní nezbývá než vykoupit své hříchy vlastní krví. Navzdory Jigsawovým filozofickým promluvám o hodnotě života však snímek nestojí na geniální dramatizaci, ale na hraničně absurdních situacích. Tvůrci se nesnaží o hluboké osvětlení vrahových motivací. Místo toho diváka rafinovaně nutí kličkovat mezi podstatou věci a čirou zvráceností. Atmosféra houstne díky agresivní kameře, přeexponovaným střihovým trikům a neogotickému soundtracku, kterému sekunduje naturalistický hnus a překvapivě i špetka melodramatu. Výsledkem je audiovizuální útok na smysly, který definoval podobu hororu pro celou jednu dekádu.