Hlubinix

Zahájím tuto recenzi povídáním hlavně o vizuálu a hudbě, jelikož o ničem jiném se příliš mluvit nedá. Vizuální efekty dospěly za 28 let od originálního Trona do podivné situace. V roce 1982 byly obličeje postav to jediné realistické, zatímco všechno ostatní vypadá z dnešního pohledu dost abstraktně a retro. V roce 2010 je grafická úroveň prostředí na excelentní úrovni a jediné, co to technicky snižuje, je videoherní/plastový obličej omlazeného Jeffa Bridgese. Grafická stránka s výraznou stylizací je jedna polovina jedinečného zážitku, který film na velké obrazovce dokáže poskytnout. Na tu druhou stránku je zase potřeba kvalitní ozvučení - soundtrack od Daft Punku je totiž určitě v top 3 nejlepších, jaké jsem kdy v kinematografii slyšel. To můžu říct bez přehánění, ovšem s dovětkem, že jsem fanoušek elektroniky i konkrétně onoho francouzského dua a většinu skladeb jsem měl naposlouchanou ještě před shlédnutím. Do filmového celku pak zbývá ještě příběh, který je žel ještě horší než v osmdesátkách (dalo by se říct, že hlavní záporák je úplně CLUeless...) a herecké výkony, kde zaujme na chvilku Michael Sheen, zatímco ostatní ničím nevynikají. A tak tu tedy máme tento pozoruhodný případ - z hlediska popularity pravděpodobně nedoceněné, avšak namlouvat si, že jde víc než o skvělý obraz a zvuk, by bylo pošetilé. Osud nedávno oznámeného pokračování Ares je pak pro mne zahalen hustou mlhou, jelikož Nine Inch Nails nejsou součástí mého hudebního vkusu a s Jaredem Letem by to mohlo dopadnout všelijak. I tak se ale může jednat o zlatou žílu, protože dosud nevytěžených námětů z IT prostředí je víc než dost.