MickeyStuma

Tvůrci tohoto nekompromisního splatteru jakoby si inspirativně vzali k srdci to nejlepší z Fincherova kultovního snímku „Sedm“ (1995). Zatímco v něm jsme si mrazivou hru kočky s myší užili až v samotném finále, zde do rozjetého vlaku psychopatického teroru naskakujeme hned v prvních minutách. Atmosféra není jen hustá, je psychologicky zvrácená a vyšinutá způsobem, který testuje hranice divákovy příčetnosti. Snímek servíruje brutalitu s takovou syrovostí, že i otrlí matadoři slasherového žánru budou mít problém udržet klidný tep. Každý záběr je nasáklý krví a šokem, přičemž to největší eso v podobě pointy, která vás emocionálně rozloží, si režie schovává až na samý závěr. Napětí, které se vám zažírá pod kůži, se zde střídá s čistým fyziologickým znechucením v naprosto bravurně zinscenovaném tanci smrti. Klíčem k úspěchu jsou však překvapivě herecké výkony. Postavy nejsou jen tupým masem na porážku, jak by to zdánlivě v jednoduchosti mohlo vypadat. Jejich psychologický rozklad je podán s mrazivou věrohodností. Divák je nucen konfrontovat se s otázkou, která zní jako šílený paradox: „Zemřeli byste, abyste mohli skutečně žít?“ Hra, kterou Jigsaw rozehrává, je kreativní, děsivá, ale v jeho zvrácené logice především soudná. Je to brutální reparát za chyby proti lidskosti, jakýsi „Boží soud“ v té nejďábelštější možné podobě. Kdo nemá žaludek z ocele a nervy ze syntetiky, nechť se raději tomuto snímku vyhne. Pro ostatní jde o povinnou jízdu samotným peklem.