MickeyStuma

Už název snímku v českém překladu„Popelář“ na romantické drama vyznívá poněkud neobvyklým dojmem. Naprostý minimalismus postav dělá z příběhu téměř komorní záležitost, ovšem s přirozeným prostředím, které napomáhá dané, v tomto případě zimní, atmosféře. Alexej Guskov a Olesja Sudzilovskaja tvoří svými rolemi sympatickou dvojici, kterou osud svedl dohromady. A nebo ne? Jaké tajemství skrývá, jak se v Česku říká, pracovník technických služeb zametající ulice, z něhož se v mžiku vyklube milionář? A kdo je ta pohledná žena, jejíž charakter se neustále mění? S každou další scénou vyvstávají další a další otázky, na které divák marně hledá odpovědi. Filozofie myšlení člověka v rámci daných skutků a osobního tajemna, se tímto naskýtá pohled na lidskou chamtivost mířící až do obhajoby beznadějně. Děj tak představuje závoj náznaků, nejasností a dvojsmyslů v jinak poměrně jednoduchém ději. Jednoduše se setkávají dva lidé a pomalu se mezi nimi prohlubuje vztah. Vývoj děje podle typické romantické šablony se však tentokrát nekoná. Závěr je nepředvídatelný a o to překvapivější. Možná dokonce přímo šokující. Není to zkrátka romantický film, jak v první polovině stopáže vypadá. Tvůrci si však na něco takového vzali dost těžké scenáristické břemeno. Že je v jednoduchosti síla, bohužel v tomto případě neplatí. I když má závěr vyvolat dojem překvapení, chybí mu patřičný tah na branku, a to i v tomto případě, kdy se dbalo na to, aby se příliš rychle neprozradilo víc, než je nezbytně nutné. Každopádně se stále daří povznést abstraktní myšlení s přesahem do filozofického zaujetí, které ale lze v oné jednoduchosti také jednoduše přehlédnout. Takže co s tím? Je to určitý příběh o smyslu života, poukazující na morální volby člověka, který může být svým stylem zpracování romanticky povznášející, ale jako celek bude jinak pro mnohé diváky spíše zklamáním.