MickeyStuma

První snímek, v němž se Jean-Claude Van Damme objevuje v ringu, je zároveň kuriózním momentem jeho kariéry. Nikoli jako hrdina, ale jako protivník, navíc ještě uvedený pod jménem Ivan Kraschinsky. Už takové jméno nepůsobí zrovna subtilně. Stereotyp „ruského bijce“ byl v osmdesátých letech natolik vděčný, že nepřekvapí jeho bezostyšné využití. Po premiéře však film narazil na vlažné až odmítavé přijetí. Důvod byl zřejmý. Místo vlastního rukopisu nabízí jen slepenec cizích motivů. Dějová linie šikanovaného mladíka následně směřujícího k velkému turnaji až příliš připomíná „Karate Kid“ (1984), zatímco chladný sovětský protivník jako by vypadl ze snímku „Rocky IV“ (1985). Technická stránka filmu sotva přesahuje minimum nutné k dokončení projektu. Kamera je nevýrazná, střih mechanický a herecké výkony často balancují na hranici nechtěné komiky. Scénář působí dojmem nedokončeného draftu. Logické vazby skřípou a motivace postav zůstávají nedotažené. Zvláštní kapitolou je zapojení „ducha“ Bruce Lee, kterého ztvárnil Tai Chung Kim. Co mohlo být vnímáno jako pocta, se ve výsledku mění v rušivý fantazijní prvek, jenž definitivně podkopává jakoukoli snahu o uvěřitelnost. Přesto nelze film odepsat zcela. Bojová choreografie, vedená Corey Yuen, má energii a řemeslnou kvalitu, které snímku dodávají alespoň částečnou hodnotu. Právě díky bojovným momentům dnes film přežívá jako kuriózní relikt. Typický příklad díla „tak špatného, až je vlastně zábavné“. A při zpětném pohledu je nutné uznat, že v rámci žánru vznikly později i mnohem méně snesitelné pokusy.